V Nadrybech, kde byl start, zrovna nejezdil přívoz. Nejkratší cesta na dálnici vedla přes řeku.

Opatrný nájezd do hor.

Kudy projede jedno auto, nemusí projet druhé. Zejména na zarostlém rašeliništi.

Kopec, bláto, jíl a trochu vody - to je přesně to, kvůli čemu jsme jeli takovou dálku.

Ještě že máme ty navijáky. Ušetří spoustu namáhavé práce.

Chvilkové zaváhání a je sloveno. A když k tomu praskne kloub na poloose, je zase na chvíli o zábavu postaráno.

Servisní přestávka. Bouřka nad hlavou - snad to bude do tmy opravené.

Po téhle cestě nejelo auto řadu let. Zkratka se změnila v dřevorubeckou etapu.

Nezastaví nás ani malý sesuv půdy. Stojí to sice hodinu dřiny s krumpáčem a práci navijáků, ale jedeme dál.

Islandská vložka - jediná sjízdná cesta vedla korytem potoka.

Takhle to vypadá, když se podcení projížděný terén. Dopředu to nejede a s každým centimetrem dozadu se Toyota blíží víc k padnutí na bok.

Nakonec to dobře dopadlo.