Tak takhle nějak to vypadá. Z Le Fayetu až na vrchol Mont Blancu.

Tato historicky vypadající zubačka nám ušetřila 1800 výškových metrů. Bez ní bychom potřebovali o den déle.

Konečná! Vystupovat a vzhůru k cíli.

Tady ještě nevíme, co na nás čeká.

Optimizmus ve tváři a Aiguille Du Midi v pozadí.

Stavba prvního výškového tábora u chaty Tete Rousse.

Pohled zpět na chatu Tete Rousse a vyklizené tábořiště.

Druhá část výstupu je lezecky nejnáročnější. Cestu ulehčují ocelová lana natažená podél výstupové trasy.

Stavba druhého výškového tábora na hřebenu u chaty Gouter. Ze stanů je slyšet převážně čeština, slovenština a polština.

Pohled na Aiguilee Du Midi, druhé z přístupových sest na Mt. Blanc, od chaty Gouter.

Budíček! 2:30. Na cestu si bereme jen nejnutnější věci, zbytek necháváme ve stanech.

3:00. Poslední, fyzicky nejnáročnější část výstupu začíná,

Rozbřesk u chaty Vallot. Jeden z nejkrásnějších pohledů v životě.

Vrchol se zdá být na dosah. Čekají nás ale ještě přes dvě hodiny vyčerpávající chůze.

Zatímco většinu Alp již ozářily sluneční paprsky, část hor zůstává ještě ve stinu Mont Blancu.

Konečně vrchol! Na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to.

Z úzké pěšiny vyšlapané podél hřebenu nemáme dobrý pocit a tak se snažíme mít tuto část cesty co nejrychleji za sebou.

To, co jsme v noci neviděli. Majestátně se tyčící vrchol hory.

Po krátkém odpočinku jsme zbalili stany a vyrazili jsme do prvního tábora u Tete Rousse.

Pohled na stanici zubačky naznačoval konec naší horské výpravy.